Pocit...
přidáno 28.11.2020
hodnoceno 9
čteno 75(17)
posláno 0
Děláme to pořád,
že točíme se v kruzích,
zůstáváme a
křídla nám chřadnou,
už zapomínáme létat
umrzáme

Jako ptáci, co neví,
kde je jejich doma,
Jako ptáci,
co neodlétnou do teplých krajin

Jako sníh, co padá na náš nos shora
Pokaždé se rozpustím,
slyším Tvá vlídná slova
A na chvíli zahřeje mě
Odpustím?











  Někde tam uvnitř zapomínám, kdo vlastně jsem.
A vzpomenu si pokaždé, kdy Ti můžu dát lásku
a zapomenu hned ve chvíli, kdy ji pohřbíš a já pochopím,
že jí nikdy neporozumíš, protože ji nevidíš. Nebo spíš nechápeš její formu.
Jsem jako malý dítě. Těším se. Cítím. Miluju. Skáču do kaluží, toužím vstávat na východy slunce a být s Tebou. Ne jen vedle Tebe.
A ve chvíli, co jsem šťastná, přijdeš a všechno mi pošlapeš. Moje sny, moje touhy, mojí lásku, mojí důvěru. Zas a znovu. A já udělám Tobě, vždycky to samé . .
A já dnešní den vím, že mezi milovat a vážit si člověka.... může být propast nekonečná.
Milovat prostě nestačí..
Nevidíme na konec snadno, jak na špičku svýho nosu.

.. a jsme pořád vedle sebe,


kdy si dovolíme odejît... ?

přidáno 11.12.2020 - 18:36
.... naučit se bejt sám, je těžký, hodně těžký, ale když to zvládneš, bude se ti to nakonec líbit (to ti slibuju) - kromě toho, budeš úplně volná, volná pro příští lásku ...
přidáno 28.11.2020 - 23:47
Hodně bolavý, milovat jen tak přestat nejde a odejít od někoho koho milujeme také ne, snad jen naučit se neztratit sama sobě...
přidáno 28.11.2020 - 22:46
vanovaso: To každopádně. Jen je občas problém, že druhé milujeme víc :)
přidáno 28.11.2020 - 19:19
Povedená.
přidáno 28.11.2020 - 16:15
Odejít si dovolíme ve chvíli , kdy začneme milovat a vážit si konečně i sebe, jinak bychom druhým nikdy nedovolili nám ubližovat.
přidáno 28.11.2020 - 10:31
Tu poslední otázku dobře znám, kmotra snad jednou až neodveze mne dostavníkem.
přidáno 28.11.2020 - 09:14
Singularis: samozřejmě a logicky je obojí překlep. :))
přidáno 28.11.2020 - 07:39
Ten pocit jako celek mi připadne dobře pochopitelný a představitelný, ale dvěma věcem tam nerozumím – „Jako práci, co neodlétnou do teplých krajin“ (asi překlep – myslím, že by tam také měli být „ptáci“) a „Skáču do kaluží, toužíme vstávat na východy slunce a být vedle Tebe“ („toužíme být vedle Tebe“ mi nedává logicky smysl).
přidáno 28.11.2020 - 07:14
Pěkné. Hloubka, ze které vyvěrá smutek.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na špičce nosu, před očima : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Se zavřenýma očima
Předchozí dílo autora : .

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Mlčeti Zlato, Z nitra
» narozeniny
Zvrhlík [13], Noisy [12], ScarLiam [6], so.human@centrum.cz [3], Damir [1]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o mannaz :
Autorka s duchaplnou prózou i poezií, člověk si ji prostě musí zamilovat. Jsem ráda, že čte mé básně i mé povídky a vděčím jí především za pokračování ve Vlkodlačí hrozbě, kterou čte i příjemně komentuje. Těším se, až si od tebe zase něco přečtu! :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku