|
Pocit...
|
Děláme to pořád,
že točíme se v kruzích,
zůstáváme a
křídla nám chřadnou,
už zapomínáme létat
umrzáme
Jako ptáci, co neví,
kde je jejich doma,
Jako ptáci,
co neodlétnou do teplých krajin
Jako sníh, co padá na náš nos shora
Pokaždé se rozpustím,
slyším Tvá vlídná slova
A na chvíli zahřeje mě
Odpustím?
Někde tam uvnitř zapomínám, kdo vlastně jsem.
A vzpomenu si pokaždé, kdy Ti můžu dát lásku
a zapomenu hned ve chvíli, kdy ji pohřbíš a já pochopím,
že jí nikdy neporozumíš, protože ji nevidíš. Nebo spíš nechápeš její formu.
Jsem jako malý dítě. Těším se. Cítím. Miluju. Skáču do kaluží, toužím vstávat na východy slunce a být s Tebou. Ne jen vedle Tebe.
A ve chvíli, co jsem šťastná, přijdeš a všechno mi pošlapeš. Moje sny, moje touhy, mojí lásku, mojí důvěru. Zas a znovu. A já udělám Tobě, vždycky to samé . .
A já dnešní den vím, že mezi milovat a vážit si člověka.... může být propast nekonečná.
Milovat prostě nestačí..
Nevidíme na konec snadno, jak na špičku svýho nosu.
.. a jsme pořád vedle sebe,
kdy si dovolíme odejît... ?
že točíme se v kruzích,
zůstáváme a
křídla nám chřadnou,
už zapomínáme létat
umrzáme
Jako ptáci, co neví,
kde je jejich doma,
Jako ptáci,
co neodlétnou do teplých krajin
Jako sníh, co padá na náš nos shora
Pokaždé se rozpustím,
slyším Tvá vlídná slova
A na chvíli zahřeje mě
Odpustím?
Někde tam uvnitř zapomínám, kdo vlastně jsem.
A vzpomenu si pokaždé, kdy Ti můžu dát lásku
a zapomenu hned ve chvíli, kdy ji pohřbíš a já pochopím,
že jí nikdy neporozumíš, protože ji nevidíš. Nebo spíš nechápeš její formu.
Jsem jako malý dítě. Těším se. Cítím. Miluju. Skáču do kaluží, toužím vstávat na východy slunce a být s Tebou. Ne jen vedle Tebe.
A ve chvíli, co jsem šťastná, přijdeš a všechno mi pošlapeš. Moje sny, moje touhy, mojí lásku, mojí důvěru. Zas a znovu. A já udělám Tobě, vždycky to samé . .
A já dnešní den vím, že mezi milovat a vážit si člověka.... může být propast nekonečná.
Milovat prostě nestačí..
Nevidíme na konec snadno, jak na špičku svýho nosu.
.. a jsme pořád vedle sebe,
kdy si dovolíme odejît... ?
11.12.2020 18:36
.... naučit se bejt sám, je těžký, hodně těžký, ale když to zvládneš, bude se ti to nakonec líbit (to ti slibuju) - kromě toho, budeš úplně volná, volná pro příští lásku ...
28.11.2020 23:47
Hodně bolavý, milovat jen tak přestat nejde a odejít od někoho koho milujeme také ne, snad jen naučit se neztratit sama sobě...
28.11.2020 16:15
Odejít si dovolíme ve chvíli , kdy začneme milovat a vážit si konečně i sebe, jinak bychom druhým nikdy nedovolili nám ubližovat.
28.11.2020 10:31
Tu poslední otázku dobře znám, kmotra snad jednou až neodveze mne dostavníkem.
28.11.2020 07:39
Ten pocit jako celek mi připadne dobře pochopitelný a představitelný, ale dvěma věcem tam nerozumím – „Jako práci, co neodlétnou do teplých krajin“ (asi překlep – myslím, že by tam také měli být „ptáci“) a „Skáču do kaluží, toužíme vstávat na východy slunce a být vedle Tebe“ („toužíme být vedle Tebe“ mi nedává logicky smysl).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.