 13.11.2020 4 1009(11) 0 |
Nech řeku téct,
Nech slunce svítit na tvou kůži,
Nech obilí růst, horu stát,
Nech strom dýchat,
Abys navždy pochopil,
Co je soucit.
A tak dnes žehnám řece,
A žehnám svitu slunce,
Žehnám i větru,
Ať mou modlitbu,
Roznesou dál,
Do koutů celé země:
Že soucit jsem já
A soucit je ze mě.
Nech slunce svítit na tvou kůži,
Nech obilí růst, horu stát,
Nech strom dýchat,
Abys navždy pochopil,
Co je soucit.
A tak dnes žehnám řece,
A žehnám svitu slunce,
Žehnám i větru,
Ať mou modlitbu,
Roznesou dál,
Do koutů celé země:
Že soucit jsem já
A soucit je ze mě.
14.11.2020 - 14:31človiček: ale ano, já jsem chápala,co tím chce básník říci, nicméně mi to nějak nesedlo. A závěr byl také jasný, protože jinak by tam měl autor " ze mne " a ne "ze mě". Musím však uznat, že při dalším opakovaném čtení mi to dává větší smysl. Ano , je to pěkná a hluboká báseň. :-)
14.11.2020 - 01:53vanovaso: Autoru se myslím povedlo projevit soucit s planetou. Důmyslná je dvojatost, kdy motiv zem v závěru sjednotí z sebou samým a tím uhodí hřebík na hlavičku. Máme totiž býti Zemí. Což je dobrý motiv. Takto se Slované vyjadřovali původním písmem -Bukvicí.
13.11.2020 - 23:38Nemyslím, že by tekoucí řeka,opalující se kůže, růst obilí atd. bylo bolestí a útrapou. Pro mě má soucit jiný význam.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ze mě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pro Baruš
Předchozí dílo autora : Světlo i tma
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Lukáš Pech» narozeniny
DIDADA [18], Hana Brylova [17], Jakub Černý [16], woolf [16], Ferdinand11235 [7], Rogner [5], Roxanne [1], Ennie [1]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
