přidáno 13.11.2020
hodnoceno 4
čteno 673(11)
posláno 0
Nech řeku téct,
Nech slunce svítit na tvou kůži,
Nech obilí růst, horu stát,
Nech strom dýchat,
Abys navždy pochopil,
Co je soucit.

A tak dnes žehnám řece,
A žehnám svitu slunce,
Žehnám i větru,
Ať mou modlitbu,
Roznesou dál,
Do koutů celé země:
Že soucit jsem já
A soucit je ze mě.
přidáno 06.01.2021 - 21:35
Jsem ráda, že od tebe mohu zase něco číst.
přidáno 14.11.2020 - 14:31
človiček: ale ano, já jsem chápala,co tím chce básník říci, nicméně mi to nějak nesedlo. A závěr byl také jasný, protože jinak by tam měl autor " ze mne " a ne "ze mě". Musím však uznat, že při dalším opakovaném čtení mi to dává větší smysl. Ano , je to pěkná a hluboká báseň. :-)
přidáno 14.11.2020 - 01:53
vanovaso: Autoru se myslím povedlo projevit soucit s planetou. Důmyslná je dvojatost, kdy motiv zem v závěru sjednotí z sebou samým a tím uhodí hřebík na hlavičku. Máme totiž býti Zemí. Což je dobrý motiv. Takto se Slované vyjadřovali původním písmem -Bukvicí.
přidáno 13.11.2020 - 23:38
Nemyslím, že by tekoucí řeka,opalující se kůže, růst obilí atd. bylo bolestí a útrapou. Pro mě má soucit jiný význam.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ze mě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pro Baruš
Předchozí dílo autora : Světlo i tma

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku