Proč a jak

Proč milovat když nemiluje,
proč tápat když jen vysiluje?

Proč tlouct srdcem do bezcitné skály?
Nejsem Bůh, abych v tobě stvořil city.
Asi daleko od sebe jsme stáli
a štěstí, něha, byly jenom mýty.

Jak ptát se toho,
kdo odpovědi nechce dát
a jak mnoho, mnoho
se těch odpovědí bát?

Proč toho kdo rozumí ti nemít rád.
Pošetilost? Marnost? Snad.

Jenže ty však nejsi z ledu.
Jsi ze slůvek, co umíš složit v cit,
jsi z krásných kostek, které chtěl bych mít.
Je hříchem představa, jak za ruku tě vedu?
Skládanko, se kterou dá se snít.
Před žárem trýzně vlídný stín,
před marností a smutkem kryt,
co utkaný je z kopretin.