Hrana

HRANA


Sedí na lavičce s bolem,
zoufalství mu svírá duši.
Nikdo z lidí, co jdou kolem,
samozřejmě nic netuší.


Bolí ho snad celičký svět,
dost těžké břímě je hrana,
přes den, večer, v deset i v pět,
v poledne anebo zrána.


Kousek je dům tvaru krychle,
pak začíná vysoký  most.
Byl by dole dřív než rychle,
stejně je tu jen jako host.


I v poledne vidí jen noc,
nechce stále být ve střehu.
Už přestal volat o pomoc,
přemýšlí o druhém břehu.


Jazýček na jeho váze
jemně mezi břehy kmitá.
Už je to jen o odvaze,
beznaděj je svědomitá.


Lidé dobří, buďte bdělí,
zataraste jeho sjezdy.
Prosím, ať mu někdo sdělí:
"V největší tmě vyjdou hvězdy!"


Lidé dobří, buďte bdělí,
zataraste moje sjezdy.
Prosím, ať mi někdo sdělí:
"V největší tmě vyjdou hvězdy!