Na hloupost se nemavá.

Před tíhou v zapomnění,
bloudí nikým nepoznán.
Je jen dávné přání,
ale tolik obelhán.

V zármutku slza teče,
ticho smutek rozdává.
To dobré srdce pláče,
na hloupost se nemavá.

Dálky v něm se tolik mění,
možná ve snech sám.
Zas hledá to co není,
já vás ale nepoznám.

S dotekem lháře,
vzpomínkou se stává.
Jsou v tobě mrtvé tváře,
na hloupost se nemavá.