Trápí nás otázky.
Co je za dveřmi,
Jak žít bez lásky,
Věříš mi? Nevěř mi!
Kolik smutek váží,
Proč bolí samota,
Koho Měsíc stráží,
A je tam ta šlápota?
Pro koho skládáme
s bolestí rýmy,
Proč marně hledáme
touhami svými
ztracený klíček
ke snové schráně,
Proč slzy zpod víček
kropí nám skráně?
Otázek je stále více
a některé bolí.
Snů jsou plné popelnice,
v srdcích poletují moli.
Co je za dveřmi,
Jak žít bez lásky,
Věříš mi? Nevěř mi!
Kolik smutek váží,
Proč bolí samota,
Koho Měsíc stráží,
A je tam ta šlápota?
Pro koho skládáme
s bolestí rýmy,
Proč marně hledáme
touhami svými
ztracený klíček
ke snové schráně,
Proč slzy zpod víček
kropí nám skráně?
Otázek je stále více
a některé bolí.
Snů jsou plné popelnice,
v srdcích poletují moli.
16.09.2020 05:55
Market30: A to je ještě ten lepší případ zanadbaného srdce. Jsou horší.
Moc děkuji.
Moc děkuji.
14.09.2020 20:44
Hezké , líbí se mi )) otázky bez odpovědí jsou kolikrát celoživotním tématem ...
14.09.2020 16:01
Psavec: vanovaso: Možná je to jako s cestou, která může být cílem sama o sobě. Třeba je smyslem kladení otázek a ne nalézání odpovědí na ně.
Díky.
Díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.