Nedopsánky

Neměnit stavy
jen poslepu vyzobávat
zatoulané střípky štěstí
z hnojiště reality

Cesta od nádraží
silnými slovy prosekaná
k sedativnímu záhonu
retard si to mastí

Ohraná slova se spojují
v korálky z jeřabin
snědla bys na počkání
i draka

Vymítač citů v kouři se ztrácí
budoucnost je sprosté slovo
oči v aspiku za pár šupů
spánek konopný láká

Opřít se o strom a padnout s ním
do mechových peřin
klanět se klínům
prošoustat půst

Mokrou jen jednu botu
kdo ví z čeho
okno
žízeň, dobrovolná demence

No neboj, jedu
drby ani žádný nemám
možná je to tím, že nejsem ženská
ale blbě je mi ze dvou republik a pěti piv
nebo toho bylo vic

//

Větví se jak blesky
stružky kontaktů
předešlou dokonalost
zadupat do nebe

Borůvky nejím
jen je kouřím
všechny ty blechy
čekám na pořádný howado

Jes, poezije
můžeš to brát denně
né jak ty litry chlastu
ty ti nepomohou, prej

Hromy hudrují
že pelesť nepije krev
zounar v delíriju
kulky si hladí

Moc dada tato
sraž paty, nalaď se a makej
pak hned domů

Ať jdou radši zpátky do píči
lidi bez emocí

Mlha jde z hor a sračky jsou naše nitra
chytrá od jitra
zdá se cesta, vesta, města z těsta
blitky z kytky

Jsem v poho, neboj
dík, že nejsem podpantoflák
bych sebou na koleje flák
snad nebudeš chtít seks
hahahahahahahaha