Duše z Ghetta

Život v panoptiku, jehož jsi součástí.
Život v Ghettu, kde každý večer rozkládáš se do částí.
Obchodníci se štěstím ho prodávají nešťastným.
I Tobě.
I Ty víš jak zní ta věta.
Potom každou noc stojíš na jícnu světa
a stavíš tam své vzdušné zámky.
Vlasy Ti splétají na copánky
všechny ty spálené touhy... .
A Ty?
Vidíš pořád i ty lepší stránky.

Ale já mám ráno hlavu na obrubníku.
Souhvězdí kamením vrytá do tváře.
Rukávy spálené od hvězd záře.
Noc co noc stojím na vrcholu světa
a stále nepřestávám klepat.
Za štěstí platím hříchem.
Za pláč se mi odmění smíchem.
Ještě včera jsem životu na klíně tancovala,
ale když je krabička na drogy prázdná
je mi jako bych umírala.

Jsem princezna nepochopených.
Komtesa neznámých poetů.
A ve chvílích nestřežených,
stojím nahá před zrcadlem
zahalená jen do pláště z pocitů.
Snídám zášť a bezpráví po lžících.
Požírač světů stále se blížící ... .
Možná se pletu
a budoucnost je zakletá do svící.