k.v.-etu

jo_: děkuju moc, to je hezký

krásná... křehká... opravdová... neskutečně skutečná... úplně nejvíc je to "svýma neklidnýma prstama
jsi poslepu pomalovala mojí duši - a já Ti jí za to ukázala"...
líbí a moc..

Prekrásna báseň.

... ale stejně je to hezký. Myslim zamilovaný lidi. A tečka.

Začátek je naprosto famózní. Kolik z nás chtělo napsat něco o lásce, ale nevědělo jak, že ano, o té dobré lásce se píše ještě mnohem hůř. Hlavně, když už ten vztah trvá několik let třebas. Takže dobře, rozjezd, co tě vtáhne. Písmena ztratily tvary a skryly se v tobě, úžasnej obrat. Hrajeme si na chytráky a ani nevíme, že jich je 42. Nikdy jsem je nepočítal, mám rád zajímavé obohacující novinky. A kdo to opraví? Krásná, no jasný, jak jinak, ošklivé nebrat:-). Další strofa mi připomíná někoho uvězněného v akustické kytaře, kdo jí chce zevnitř vymalovat. K čemu, když by to nebylo navenek vidět? Že by pak zněla líp? Dobrý příměr k lidské duši. Jo odhalit se před někým, úplně, to skoro ani nejde, nemyslím oblečení, ale položit někomu duši na stůl a doufat, že jí pak nerozkrájí a nesní, to je nejvíc. No a pak otázka, kdo tě může udělat šťastnější než já? Jak by asi tázaný objekt odpověděl. Každá druhá, ty náno pitomá. Fuj, některé otázky už si prostě nekladu. No a nakonec jí nesneseš jen to obligátní modré z nebe, ale všechny barvy světa. Je to moc hezký.