Je to pouhý klam

Kdo jsem?
Jsem jen stínem na pokraji propasti,
který nikam nepatří.
Snažím se být milejší
i když v srdci cítim jen bolesti.

Co je normální a co není?
Kdo určuje co se k lepšímu změní?
Osud nebo náhoda?
Je to tak jak si každý sám udělá?

Lidé se motají v životě a
ve světe ,
hledajíc kousek lásky
a štěstí,
ale co když je to jen
pouhé maskování skutečností.

Že věřit v to,že pro někoho
jsou celý svět a budou si
do smrti rozumět.
Opravdu to jde?
Není to jen sen?

Nikdo nechce usínat
sám v místnosti
a probouzet se do rána
plného bolesti.

Kde začíná a končí sen
a kde se sen mění v klamný den.
Naplněný zklamáním a vědomím,
že stejně štěstí je jen pouhý odér,
který odezní a
který pramení z doufání a přesvědčení,
že jednou bude líp a vše se změní.