 14.12.2018 2 1486(11) 0 |
Byl večer zmeškaných nocí.
K osamění.
Tvůj úsměv procital.
A já hledala Tě,
po kouskách něhy
k Tvému pohledu.
Útlost Tě zlobila,
všude,
kde Tě život zasadil.
Monolog skládankou
doteků vedl jsi.
A vůní své kůže,
znovu jsi zradil.
Protnul jsi mnou,
v hádance jinobytí,
zůstal jsi ve mně.
A nesuď mě.
Když říkám ne,
a šeptám ano.
Kolik se platí
za zakázaný polibek?
Dotkni se zítra,
mých dlaní,
na znamení.
K osamění.
Tvůj úsměv procital.
A já hledala Tě,
po kouskách něhy
k Tvému pohledu.
Útlost Tě zlobila,
všude,
kde Tě život zasadil.
Monolog skládankou
doteků vedl jsi.
A vůní své kůže,
znovu jsi zradil.
Protnul jsi mnou,
v hádance jinobytí,
zůstal jsi ve mně.
A nesuď mě.
Když říkám ne,
a šeptám ano.
Kolik se platí
za zakázaný polibek?
Dotkni se zítra,
mých dlaní,
na znamení.
04.10.2019 - 22:48Kolik Nás je?Co z pavučin života soukáme záclony do oken vesmíru.Jsi evolučním článkem na křižovatce bytí člověka. Mohu doufat že lidé mají budoucnost.díky nejsi skvělá,jsi-prostě vesmír by nebyl kompletní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nic
Předchozí dílo autora : Poslední
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
