Třetí část střídavě-kolektivně psaného díla, ve které Nezjištěno Procházka, redaktor turistické agentury mapující neobvyklá místa, v podzemní temné vyasamblážované místnosti intimně poznává mladého excentrického umělce Aldo Nováka. Kdokoliv může připsat vlastní pokračování podle pravidel viz. konec.
přidáno 21.09.2018
hodnoceno 2
čteno 64(3)
posláno 0
Minulá část viz.: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38634-prihody-nezjisteno-
prochazky-2-cast-slepa-afinita



„A nechtěl by sis v nějakém yaoi zahrát, :D?" Optal se syzygos Aldo.

„Myslíš jako ve velmi blízké době?" Zajímal se Nezjištěno Procházka, i když odpověď tušil. „V takovém barvou sice pouze černém yaoi, ale hodně reliéfním, :D?"

„Jo jo, ale bez mých asambláží, protože to na dotek nejpříjemnější sem nemohu přidělat," ještě chvíli napínal Aldo, načež si však uvědomil, že nejen Nezjištěno, ale i on obývá mladé lidské tělo a už zkoušel, jaký je to pocit být chvíli zakomponovaný do asambláže, tak ještě dodal: „Rozhodně se to sem nedá přidělat trvale, :D. Vydržel jsem to jen zhruba čtvrthoďku, dokud mě to neomrzelo, :D."

„Tebe není potřeba zapojovat do asambláže, ty jsi umělecké dílo sám o sobě a ne jen proto, že ty své zvlněné vlásky máš obarvené na zeleno."

„Jestli chceš, tak si to umělecké dílo můžeš klidně ohmatat, :D," nabídl se Aldo a bez čekání na odpověď si na pohovce lehl, ruce dal za hlavu a nožky, v legínách s potiskem galaxie, položil na klín Nezjištěného.

Ten si začínal připadat, jakoby měl narozeniny a dostal ten nejkrásnější dárek v životě. S radostí pomalu zahájil jeho důkladný průzkum: nejprve opatrně položil pravou ruku na jeho hruď, kde pocítil zrychlený tlukot srdce, a když se ujistil, že si to Aldo nechává líbit, tak se se zájmem posouval na ramena a pak zase dolů až na bříško. Vyhrnul mu tričko, načež zkoumal měkkost a pružnost hladké pokožky, což Aldu občas trochu lechtalo, ale líbilo se mu to, tak se to snažil vydržet, dýchal vzrušeně a občas se trochu zasmál.

Nezjištěno časem dlaněmi klouzal po celém Aldově těle od hlavy až po špičky a zase zpátky. Následně mu pročesával vlásky a pak se zkusil špičkou jazyka dotknout jeho nosíku, načež Aldo ve tmě pootevřel ústa. A když se Nezjištěno chtěl jazykem dotknout jeho rtů, tak se jejich jazýčky setkaly a pomalu spolu začaly tančit.

Později Nezjištěno pokračoval v hlazení, a když pak zkusil levičkou z bříška pomalu zaklouznout pod legíny, Aldo si pohotově přitiskl obě ruce na cíl, než levička dorazila a zasmál se: „Ňé, to by bylo moc brzo, :D, to možná někdy jindy, :D."

Nezjištěno to respektoval a ještě chvíli pokračoval v průzkumu jiných záhybů těla.

* * *

Aldo se na gauči zase posadil. Nezjištěno si mezitím chtěl opřít ruku o opěradlo, ale mírně zavadil o předmět na vedlejším stolku, tak ho prozkoumal a pak se zeptal: „Ty tu máš malý psací stroj? Je nějaký zvláštní, má jen... jedna, dva... jen sedm kláves."

„To je Pichtův psací stroj, který tiskne Braillovo písmo. Občas tu dlouhé hodiny přemýšlím při takové malé terapii tmou, a když jsem si původně nějaký zajímavý objev chtěl zapsat tužkou, tak jsem to pak ve tmě nemohl znovu přečíst, a proto jsem se naučil Braillovo písmo."

„A co tě tu třeba napadlo?" Zajímal se Nezjištěno.

„Znáš Rubinovu vázu?"

„To je taková černo-bílá silueta, která vypadá jako váza i jako dvě lidské tváře proti sobě, ne?"

„Přesně. Tak v souvislosti s ní mě tu k mému veledílu napadlo třeba, že vizuálno a hmatatelno jsou sice odlišnosti, ale současně dvě komplementární roviny téže reality podobně jako ta Rubinova váza, která se vždy jeví buď jako tváře, nebo jako váza, ale nikdy ne v jeden okamžik jako obojí. A podobně je to překvapivě i s vizuálnem a hmatatelnem. Nejenom, že naše pozornost nemůže být současně na 100% zaměřená na vizuálno a na 100% na hmatatelno, když se dotýkáme asambláže, kterou současně pozorujeme, ale především tu část, kterou právě osaháváme, nemůžeme současně i vidět, protože nejsme průhlední. A když dáme ruku jinam, abychom tu část zase viděli, tak už zase necítíme její tvar. Přesto si to skrze krátkodobou paměť dokážeme v hlavě znovu spojit do komplementárního celku."

„To zní moc zajímavě a sám bych to asi takhle nedokázal vymyslet."

„Každý se zajímá o něco odlišného, takže ty bys nejspíš dokázal vymyslet zase něco jiného, co by nenapadlo mě, ;). Jaké máš vlastně zájmy?"

„Právě že pořádně nevím," přiznal Nezjištěno. „Rád zkouším nové zajímavé věci, ale obvykle u ničeho nevydržím tak dlouho jako ty, abych něco svého dokončil. Proto mě zatím celkem baví dělat redaktora pro tu alternativní turistickou agenturu, protože mohu být každou chvíli někde jinde a zajímat se o něco jiného. A jsem spíš takový freelancer, takže nemám pevnou pracovní dobu a mohu si víceméně kdykoliv dát neplacené volno."

„Tak to ti celkem závidím, protože já jsem ještě vázaný školní docházkou. Studuji Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě, obor Klasická umělecká tvorba, i když teď mi vlastně začali letní prázdniny, takže si také mohu dělat, co chci."

„A co tedy vlastně budeme dělat dál?"

„Napadá mě, že ti buď mohu pomoct vyzkoušet si také tvořit nějaké umělecké dílo, nebo třeba spolu můžeme jet někam na výlet. Co bys raději?"

„Nevím, ale už bych asi vylezl na světlo a třeba se pak rozhodnu."

„Dobře," souhlasil Aldo a vyrazili temnou uličkou...

Cestou se Nezjištěno optal Alda: „Mohu ti říkat Aldíku?"

„Klidně, zní to hezky, :o). A tobě budu říkat třeba Nezík nebo Prochy."

Když procházeli asambláží na povrchu, Nezjištěno se zeptal: „Proč je vlastně ta provazová houpačka uprostřed cesty?"

„Protože to původně byl dětský hrad jako jsou na hřišti a postupně jsem ho obestavěl tou asambláží."

„Aha, já jsem si říkal, na čem to asi drží a ona je to velká prolézačka," pokyvoval Nezjištěno. Poté se podíval na podlahu a mezi zasklenými fotografiemi si všiml jedné, kde je Aldo vyfocený s jiným klukem u kolesového velkorypadla Bagger 258 a optal se: „To je nějaký tvůj kámoš?"

„Ne," reagoval Aldo, „to jsem při urbexu v Německu potkal takového zajímavého českého týpka, který tam natáčel nějakého svého 3D-Mouchodlaka."

„Aha."

„A co teda chceš dělat? Pojedeme na nějaký výlet, nebo zkusíme tvořit něco spolu?"



______________________________________________________________

Mých 5 slov pro dalšího autora: flitry, samorost, dredařka, náhoda a didgeridoo. (Dredařkou je myšlena ta z první části.)

Štafetu převzal(a): Zatím nikdo - klidně mi napiš.

______________________________________________________________

Postup psaní přídavků:
Pokud se chceš zapojit do řetězce dotváření tohoto díla, postupuj prosím podle pravidel (hlavně těch tučných), aby se zachovala kvalita formy a procesu. A neváhej kontaktovat Sebastiána Wortyse, pokud si s něčím nejsi jistí nebo si nevíš rady.

Hlavní pravidla:
0) Zájemce o psaní přídavku by měl před psaním přečíst dosavadní (nebo alespoň 3 minulé) části díla v zájmu jeho ucelenosti.
1) Aby se děj zbytečně nevětvil, každý zájemce o navazování požádá posledního autora o "štafetu". Ten mu ji dá, pokud ji nepředal někomu jinému, a dopíše na konec svého přídavku k dílu, komu ji dal.
2) Pokud autor, který získal štafetu, do týdne nepublikuje svůj přídavek k dílu, štafeta propadne a může ji získat někdo jiný podle bodu 1), popř. 7).
3) Stejný zájemce nemůže psát přídavek díla dvakrát po sobě, ale může psát znovu, pokud před ním psal někdo jiný.
4) Pokud zájemce získá štafetu, jeho přídavek k dílu musí dějově navazovat, obsahovat postavu Nezjištěno Procházka a 5 slov navržených předchozím autorem z konce jeho přídavku.
5) Zájemce na začátek svého přídavku k dílu zkopíruje odkaz na předchozí dílo.
6) Zájemce na konec přídavku zkopíruje celý "Postup psaní přídavků" z původního díla od Sebastiána Wortyse a napíše 5 slov (či sousloví, nelze-li je zkrátit jako např. "art brut") pro následujícího autora.

7) Sebastián Wortys může pravidla upravit, pokud dojde k problému.

Vedlejší pravidla:
8) Pokud poslední autor do týdne nezareaguje, zájemce může o štafetu požádat uživatele Sebastián Wortys.
9) Pokud Sebastián Wortys na tvou zprávu z bodu 8) neodpoví do měsíce, získal jsi štafetu.
10) Obecný název navazujícího díla je "Příhody Nezjištěno Procházky - x. část - y" (bez uvozovek), kde x je pořadové číslo přídavku a y jeho název.
11) Doporučený rozsah přídavku je jen 200 až 7 000 úhozů (znaků vč. mezer), aby děj o to víc byl výsledkem více autorů.
12) Výchozí text je sice realistický, ale do přídavků lze zapojit např. i sci-fi prvky.
13) Zájemce by měl vyznačit těch 5 zabudovaných slov podtrhnutím či ztučněním.
14) Pokud někdo předal štafetu a vznikl tak další přídavek, tak na konec svého posledního přídavku by na něj měl dát odkaz, aby se z kteréhokoliv místa řetězce dalo postupně dostat na začátek i aktuální konec.
15) Pokud vznikne přídavek číslo 10 k Příhodám Nezjištěno Procházky, ostatní mohou tato pravidla zkopírovat ke svým výchozím textům, upravit je na míru a založit tak vlastní řetězce.
16) Postava Nezjištěno Procházka nikdy nezemře (alespoň ne definitivně).
17) Všechna pravidla kromě 5) a 15) lze porušit, pokud chcete napsat navazující slepé rameno mimo hlavní řetězec. Ale v takovém případě musíte uvést i odkaz na původní dílo od Sebastiána Wortyse.


přidáno 23.09.2018 - 21:25
RE Singularis:
Smajlíky mají vyjadřovat, že to postava říká pobaveným hlasem (a v místě smajlíka se může klidně zasmát). Je to stručné a podle mě celkem explicitní. Na smajlíky/ emotikony jsem zvyklý od dětství a myslím, že časem budou běžnou součástí literatury.

Zajímalo by mě, jakého zajímavého českého týpka to Aldo vlastně potkal, :D.

Třeba Aldovi přijde divné poslouchat svůj vlastní hlas. Nebo, jakožto excentrický umělec, preferuje excentrické metody. Anebo Pichtův psací stroj našel při urbexu či zůstal po nějakém jeho zesnulém příbuzném. Kdoví...
přidáno 22.09.2018 - 13:50
Tvoje pokračování mě potěšilo a pobavilo, nejvíc „Rozhodně se to sem nedá přidělat trvale, :D. Vydržel jsem to jen zhruba čtvrthoďku, dokud mě to neomrzelo, :D." :-D Ale ty smajlíky jsi tam dávat nemusel; tím jsi chtěl naznačit, že ses při psaní smál, nebo že se smála ta postava? Nebo to má znamenat pobavený tón hlasu?

"tu část, kterou právě osaháváme, nemůžeme současně i vidět, protože nejsme průhlední" - hezká myšlenka :-)

"Každý se zajímá o něco odlišného, takže ty bys nejspíš dokázal vymyslet zase něco jiného, co by nenapadlo mě" - tato myšlenka se mi také velice líbí.

Přezdívky Nezík a Prochy mě pobavily. :-D A u zajímavého českého týpka jsem se smál/a a smál/a... :-D

Mimochodem, pro uvedený účel by se asi hodil víc diktafon než Pichtův psací stroj. Jednak je to s diktafonem rychlejší a jednak je výrazně levnější. Ale to nevadí, třeba je Aldo Novák fajnšmekr nebo tam nechce elektroniku... (Nebo ho prostě nenapadlo zkoumat diktafony...)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Příhody Nezjištěno procházky - 3. část - Somatická kompatibilita : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Příhody Nezjištěno Procházky - 1. část - Asamblážní syzygos

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2018 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku