Výprodej lásek II.

Stojím na rohu ulice a podivné mám zboží
lásky své tu prodávám z lesů, cest a lóží
A věřte mi, že není lehké škrtat ve své duši
a že je lepší vědět víc, nežli jenom tušit
i představy a sny mohou být nekonečně zrádné
zůstávají přesto dál, ač opona už spadne
Když slabí víru nemají a silní ji zas ztrácí
když lásky tiše odchází a tiše se zas vrací
když cestou kráčíš, přitom víš, že nevede tě nikam
pak nevracej se nikdy víc k těm osamělým chvilkám

Stojím na rohu ulice, už nevím, kde to bylo
snad možná jste mě potkali, když tehdy drobně mžilo
Já svádím nekonečný boj s tou marnou nostalgií
vzpomínky se zjevují a hned se znovu skryjí
Jak mozaika těch střípků lásky se svou naivitou
hluboko je zaryta v mé duši žalem zpitou
Ach, prokletí básníci, jak vyrovnat se s kletbou
když vyklíčí jen to, co není prapůvodní setbou
Já netoužím po výnosech a nechci velkou sklizeň
toužím jen se napít vždy, když po lásce mám žízeň

Až mne někde potkáte, jak stojím sám tam v dešti
nekupujte vzpomínky – jen popřejte mi štěstí