Únos

vyprávím příběh co ještě neskončil
když jsem se připoutaný probudil
od té chvíle uběhlo několik hodin
smutné jsou oči truchlících rodin
Příbuzní unesených dětí
stále doufají a čas tak rychle letí
už ani nevím kdy jsem viděl
světlo naposled
je to rok nebo snad deset let?

Rodiče stále na mě čekají
modlí se za mě
a doufají
že se jednoho dne vrátím
a já se tady trápím
drží mě ten tu zlý pán
jsem nim každý večer bičován
taky se mě občas něžně dotýká
to pak brečím a naříkám
potom odejde a zabední dveře
chtěl bych to skončit skočit dolů z věže

Já čekám na smrt
na mé vysvobození
až hodí mě do díry
a zahází kamením
tenhle den však stále nepřichází
a já v tomhle sklepě prožil celé mládí

Mládí co stalo se noční můrou
prožil jsem ho s lidskou stvůrou
navždy to na mě zanechalo stopy
odcházím a píšu poslední dopis