Koketka

V očích jiskry naučené sloužit svému cíli.
Pohyb sladěn s úmyslem,přesto paže strnulá
prozrazuje víc než by měla.
Chce najít a neví co hledá,
tváří se unuděná. Má vše-...
a přesto nic,co by měla mít,
ba neví co by chtěla,
jen šepot těla vypráví jí o vesmíru,
o hvězdách které nikdy neviděla.

Vše zná a ví mnohé jak ti druzí,
o to větší hlad jí svírá.
Svým teplým klínem prostře stůl
doufajíc v milosrdnou něhu.
Hodujte vy nenažraní!-
s poháru -sají-přehlížejíc hostitele.
Ještě!!,připíchnuta na podnose
jejich slast si přivlastňujíc.

Nekončete-dám víc-prosím!
,,Dojedeno"-jen ticho"
a skvrny na ubruse.
Dveře kdosi zavřel zvenčí.
Hra na lásku je ukončena,
koketka je opět sama.