 17.05.2018 6 1144(21) 0 |
Nad lahví vína
pliveme do vody
a někdy trefíme
svůj vlastní
mihotavý obraz
Světýlka Pašeráci šera
plující s nocí
po tůních ze skla
a v rozcuchaných představách
Víc než jsme chtěli
srostlí s betonem a térem
Smějem se liškám
poštolkám a bláznům
a máme strach
Už zase
máme strach mít strach
18.05.2018 - 20:13Už zase
máme strach mít strach
Souhlasím s Nikytu, tohle dílo je moc povedené :)
máme strach mít strach
Souhlasím s Nikytu, tohle dílo je moc povedené :)
17.05.2018 - 13:34Nikytu: No, je to spíš o nechávání opít se. O pohodlnosti a strachu se lišit. Díky za zastavení i zamyšlení :-)
17.05.2018 - 12:36Moje představivost při přečtení této básně: Vidím snahu lidí utopit svůj strach v alkoholu než raději tomu strachu (anebo spíše pravdě) čelit. :-) A jak ty noční ulice někdy vypadají, když jdou v tom opojení zase hledat cestu domů.
Hezká, povedla se ti.
Hezká, povedla se ti.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Eclipsis : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hospodská
Předchozí dílo autora : MMXVIII
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Sasanka» narozeniny
Diog [4]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
