přidáno 09.02.2018
hodnoceno 1
čteno 296(9)
posláno 0
Míjí mě temná postava,
i duše její je oblečena v černém hávu.
Měsíc se schoval za mraky,
na louce vykvetly jen bodláky,
zoufalství a pláč má dneska za potravu.

Mám chuť ji zastavit, ať nespěchá už dál,
ať kráčí jen co noha nohu mine.
Tmu brzy slunce rozzáří, zas všechno bude jiné.
Z bodláků louka plná květů hned se stane,
pro krásu oči zasvítí a srdce vzplane,...
Z popela Fénix právě vstal,
spálil ten smutek a tělu teplo dal.

přidáno 10.02.2018 - 07:30
Má to krásnou myšlenku. Lehce se ztrácím v rytmu, ale to spíš kvůli nepravidelnému rýmu. Líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Fénix : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Volám
Předchozí dílo autora : Marioneta

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku