přidáno 09.02.2018
hodnoceno 1
čteno 364(9)
posláno 0
Míjí mě temná postava,
i duše její je oblečena v černém hávu.
Měsíc se schoval za mraky,
na louce vykvetly jen bodláky,
zoufalství a pláč má dneska za potravu.

Mám chuť ji zastavit, ať nespěchá už dál,
ať kráčí jen co noha nohu mine.
Tmu brzy slunce rozzáří, zas všechno bude jiné.
Z bodláků louka plná květů hned se stane,
pro krásu oči zasvítí a srdce vzplane,...
Z popela Fénix právě vstal,
spálil ten smutek a tělu teplo dal.

přidáno 10.02.2018 - 07:30
Má to krásnou myšlenku. Lehce se ztrácím v rytmu, ale to spíš kvůli nepravidelnému rýmu. Líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Fénix : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Volám
Předchozí dílo autora : Marioneta

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku