Okamžik

Vykláním se z okna. Je po desáté večer a ulice se probouzí. Pár metrů ode mě je protější dům, do kterého právě vešli dva policajti. Přímo pode mnou svítí pouliční lampa a pod ní jezdí auta. Vítr mě hladí po tváři, ale je teplo. Pejskaři vyráží na večerní procházku po Jezerce. Mám pocit, že jsem ve vzduchu a i přes výšku chci létat nad ulicí. Vše je šedivé, tvrdé a nevstřícné, ale přesto krásné. Zavřu oči a místo ruchu města slyším ruch přírody. Alarm je zpěvem ptáků a opilci šumem listí. Podívala se na mě trojice ozářena modrým světlem telefonů. Jen na chvíli, pak se zas oddávala "společné zábavě". Pán odnaproti, který se vyklání z okna co pamatuji zalezl dovnitř. Na zákazu zaparkovalo auto. Měsíc je reflektorem, díky kterému vidím na to, co právě píšu. Je čas jít spát.