Anděl

Symfonie kůže a žiletky.
Tak žalostné.
Není to pistole na mém spánku.
Jako padlý anděl.
Není to muž, kdo ji tam přikládá.
Chci zpět do nebe.
Nepatřím.

Prázdnota.
Tohle není pro mě.
Temnota.
Má krev, na mých rukou.

Stéká rudá po tváři,
skoro jako slza.
Jen představuje větší bolest.
Ducha.

A lžu.
Že je to jen rudá barva.
A co, když to ani není lež?
Není snad pravda horší?
Zkouška o udržení představy sladké reality.
Nevinna?

Dala jsem tolik.
Zbyly jen lži.
Ale, někdy je třeba říci pravdu.
Až se vás někdo zeptá,
byla to sebevražda.
Není, proč se stydět.
I to poslední slovo.
Nůž, jenž pronikl kůží.
Krev se snášela k zemí,
já k nebesům.

Tak něžná smrt.
Tragédie.
Čisté zoufalství.