|
Válečná poezie
|
Čas sněhobílých nadějí,
Utřen v rudé květy,
Ať ostatní se pomějí,
Rozdílnými světy.
Píšu Ti, maminko, žiju,
Co jiného Ti říci?
Uslyšíš o nás v rádiu,
chvíli po Pravici.
Přítel Wilhelm radil mi,
Co a jak se sluší,
„Rum před útokem posilní.
Taky chraň si uši!“
Jak chytit mi poradil,
Teplou včelku malou,
Ivan virtuózně ladil,
C# bubnovou palbou.
Na saních mě poté táhne,
tvor podobný sobu,
Na večeři dneska máme,
Zákopovou nohu.
Za svitu svíček hluboce,
Poklidné jsou svátky,
Nešťastné budou Vánoce,
Pro ty smutné matky.
Utřen v rudé květy,
Ať ostatní se pomějí,
Rozdílnými světy.
Píšu Ti, maminko, žiju,
Co jiného Ti říci?
Uslyšíš o nás v rádiu,
chvíli po Pravici.
Přítel Wilhelm radil mi,
Co a jak se sluší,
„Rum před útokem posilní.
Taky chraň si uši!“
Jak chytit mi poradil,
Teplou včelku malou,
Ivan virtuózně ladil,
C# bubnovou palbou.
Na saních mě poté táhne,
tvor podobný sobu,
Na večeři dneska máme,
Zákopovou nohu.
Za svitu svíček hluboce,
Poklidné jsou svátky,
Nešťastné budou Vánoce,
Pro ty smutné matky.
20.11.2017 10:33
Moliére....: Díky za zastavení. Nicméně jsem tím nechtěl naznačit, že svět je zlý)
18.11.2017 11:14
i takový můžou být ty krásné bílé vánoce, svátky klidu a míru, ano, smutek matek je to, co zůstane, pěkné
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.