naše láska

je to už dlouho
ležím tady, přemýšlím
vedle sebe Zolu
snaha přijít na jiné myšlenky
ale jak?
vždyť mi tak moc chybíš
že bych tě i podvedl
z lásky k tobě
k nenávisti k sobě
v hlavě vlastní svět
ten, který jsi změnila
ten, který jsem přeměnil k obrazu tvému
ten, který mě zradil
nechápeme se, tak dva rozdílné světy
až jsme si podobní, téměř stejní, vzdálení tisíce kilometrů
vždyť ani nevím, kde jsi a zda na mě myslíš
jsem to vůbec já? jsi to vůbec ty? jsme to vůbec my?
teď, uprostřed léta, kdy láska vzkvétá, ta naše dohasíná,
dohasíná, ta zářívá hvězda ve velkém vesmíru,
pro který nic neznamená...