21.05.2017
5
1534 (14)
0
Procházím lesem kde vždycky jsem snil ,
abych zapomněl
trochu se uklidnil.

A hle na něco jsem narazil
Na kamínek malý co v cestě mi stál.

Nohou jsem ucítil když palec mi vzal.

Stromy šeptaly ať nechám ho tam
Při všem tom snažení odmrštit jej v některou ze stran.

Když už úsměvně sleduji v dáli jak letí
Větev ho vpálí zpěti

Asi tušíte že modře teď vidím a po jedné skáču
nadávám kolem sebe,
trochu i pláču.

To mám z toho že zamyšlen po cestách chodím.
Na nebe při tom koukám,v představách se ztrácím jak dítko v brnění se soukám.


Zmrzačen se vracím z lesů a cest s poklidem v duši do prašných měst.
 24.05.2017 19:19
Kaliban: Díky,na jednu stranu souhlasím.Psát něco o tom jak člověk zakopne o kamínek je vtipné.Ale myslím že pár úprav by to chtělo,ostatně jako vždy když něco napíšu a pak na to přestanu myslet.A po měsíci z toho vyleze něco úplně jiného :)
 23.05.2017 11:27
Líbí se mi v tom ten příběh a osobitost :-) nenech se smést davem, protože tohle je supr :-)
 21.05.2017 12:13
Pravda vítězí: zažili jsme tu i horší začátky ;) Tohle není zas tak špatné. Ono se to časem vytříbí
 21.05.2017 12:02
Lasak: Díky za kritiku a přivítání.Možná to chtělo upravit tu poslední část na něco trošku "barevnějšího", a i ten začátek jsem trochu odfláknul.
 21.05.2017 11:57
pokulhává tam rytmus. Co se týče grafické úpravy, tak je zajímavá. Někdo ji zřejmě nedocení, já si naopak myslím, že pokud se vytříbí, tak z toho může být pěkný osobitý styl.
Každopádně vítej mezi psanci :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.