Vztek

Jsem rozpálená doběla,
jsem hrst žhnoucího popela,
jsem dech co cítíš na zádech,
když strach ti na ně dýchá,
sopka co lávu rozdává a
osudem tvým míchá.

Jsem krev co teče ze všech ran,
když svět tě jimi hostí,
jsem ve svých rukách mocná zbraň,
ta co má všeho dosti.

Jsem tvůj osud i tvůj kat,
ta co ti nedá v noci spát,
se mnou si vážně nechtěj hrát -
mám v sobě velkou sílu.
Já neuhýbám pohledem,
vždy názor svůj si hájím,
necouvám ani o krok zpět,
jsem Herkules všech bájí.

Myšlenkou pohnu kamenem,
vztekem svým lámu skály,
když dotkneš se mě uhoříš,
můj oheň, ten tě spálí.