|
Volný verš.
|
Zpité ruce
roztříštily zbytek noci o chodník
a jiskry v očích
odráží se v bledých stěnách pokoje
Když se třou o sebe
mimoběžky
zní to jednou tupě
jindy jako pleskot masa
A moje zatracená hlava
už se tolik rozpovídala
že jí nejde skočit do řeči
Projdu se bytem
třikrát tam
pak jednou zpátky
- to abych stihl zakopnout
o každý práh
A na prahu vyčerpání
nechám se ukolébat
pulsujícím světlem
majáku
roztříštily zbytek noci o chodník
a jiskry v očích
odráží se v bledých stěnách pokoje
Když se třou o sebe
mimoběžky
zní to jednou tupě
jindy jako pleskot masa
A moje zatracená hlava
už se tolik rozpovídala
že jí nejde skočit do řeči
Projdu se bytem
třikrát tam
pak jednou zpátky
- to abych stihl zakopnout
o každý práh
A na prahu vyčerpání
nechám se ukolébat
pulsujícím světlem
majáku
casa.de.locos: Teda, pokud jsi to nemyslela tak, že mám klesnout až na nejhlubší dno! :D
casa.de.locos: Když mně je ten volnej verš tak nějak volnej :/ Ale díky ;)
I ty Picasso. Moc hezký dekonstrukce, za me se klidne namoc cely, a prestehuj se na dno marianskeho prikopu.
Zamila
Čekala jsem obdobnej komentář ... :-) Tak ale né, že tam vlezeš celej ;-)
Zamila: On volnej verš má ale smysl až právě tehdy, kdy člověk ovládne rytmiku a eufonii toho vázaného. Proto si tam občas namočím nohy ;)
Zamila
Má to něco do sebe, moc se mi líbí závěr. Ale jinak za mnou s volnym veršem nechoď ;-) Neřeknu, kdybys jinej neuměl ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pane Seiferte : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pane Bukowski
Předchozí dílo autora : Čajová poezie
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jeanie [18], se3slzu [17], Max the Fallen [16], Milly [15], Tajemnáosoba [13], Dadi [13], elis 77 [6], Gustava [2], Honzík [2], Přemek [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

