|
Volný verš.
|
Zpité ruce
roztříštily zbytek noci o chodník
a jiskry v očích
odráží se v bledých stěnách pokoje
Když se třou o sebe
mimoběžky
zní to jednou tupě
jindy jako pleskot masa
A moje zatracená hlava
už se tolik rozpovídala
že jí nejde skočit do řeči
Projdu se bytem
třikrát tam
pak jednou zpátky
- to abych stihl zakopnout
o každý práh
A na prahu vyčerpání
nechám se ukolébat
pulsujícím světlem
majáku
roztříštily zbytek noci o chodník
a jiskry v očích
odráží se v bledých stěnách pokoje
Když se třou o sebe
mimoběžky
zní to jednou tupě
jindy jako pleskot masa
A moje zatracená hlava
už se tolik rozpovídala
že jí nejde skočit do řeči
Projdu se bytem
třikrát tam
pak jednou zpátky
- to abych stihl zakopnout
o každý práh
A na prahu vyčerpání
nechám se ukolébat
pulsujícím světlem
majáku
11.03.2017 01:18
casa.de.locos: Teda, pokud jsi to nemyslela tak, že mám klesnout až na nejhlubší dno! :D
11.03.2017 01:08
casa.de.locos: Když mně je ten volnej verš tak nějak volnej :/ Ale díky ;)
11.03.2017 00:31
I ty Picasso. Moc hezký dekonstrukce, za me se klidne namoc cely, a prestehuj se na dno marianskeho prikopu.
10.03.2017 20:21
Zamila
Čekala jsem obdobnej komentář ... :-) Tak ale né, že tam vlezeš celej ;-)
10.03.2017 20:09
Zamila: On volnej verš má ale smysl až právě tehdy, kdy člověk ovládne rytmiku a eufonii toho vázaného. Proto si tam občas namočím nohy ;)
10.03.2017 20:05
Zamila
Má to něco do sebe, moc se mi líbí závěr. Ale jinak za mnou s volnym veršem nechoď ;-) Neřeknu, kdybys jinej neuměl ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.