Vrchlického sady

Tom Cortés: Děkuji, už rozumím lépe. K té filozofické otázce - ano, tohle vysvětlení mě napadlo taky, v širším a přeneseném smyslu je konec příběhu něco špatného. Ale v literárním významu ne, tam dobrý příběh potřebuje konec a pointu, jinak nemá smysl.

Orionka: Lasak: Myslím, že zkušenost tu hraje velkou roli. Vrchlického sady - ačkoliv nazvané po tomhle skvělém básníkovi - jsou onen pověstný Sherwood u pražského Hlavního nádraží, které jsou plné lidí, kterým ujel vlak - občas doslova, ale hlavně metaforicky. A ty ztracené figurky vás neustále oslovují s nějakým srdceryvným příběhem, na jehož konci je žádost o peníze.
A proč je příběh bez konce dobrý? To je na krátkou filozofickou debatu. Můžete to vnímat jako život, a potom je otázkou jestli mu smrt dává smysl, nebo ho naopak kazí, ale když bude příběh jen vyprávěním, tak přeci nejlepší je ten, který si můžete dál rozvíjet, protože nemá definitivní konec.

Orionka: řekl bych že pak je to už vce obsobní a pro nás jež jsme těmi sady neprošli je to lehce cizí

Líbí se mi první sloka, hezké obrazy, ale dál se to nějak vytrácí do ztracena. Možná je to jen tím, že nechápu, proč je příběh bez konce dobrý.