Známá z vlaku aneb jak na ní…?

Krajina se kolem míhá,
vlak kupředu uhání,
únavě a polospánku
málokdo se ubrání.

V tomhle vlaku jede jinoch
na svůj věk již dospělý,
přesto však ve vztahu k ženám
nezkušen a nesmělý.

Neustále uvažuje
o lásce i o životě,
když vtom jeho vážný pohled
spočine na cizí botě.

Zvedá pohled, pomyslí si:
„Že by to jenom klam byl?“
Ač nevěří, vidí dívku,
která ráda stejný styl.

Ze dvou dívek sedících tu,
aniž ho viděly,
je v tu chvíli náš mladý muž
celkem slušně v prdeli.

Se zájmem si je prohlíží,
pokukuje nesměle,
příjemné vzrušení se mu
rozšiřuje po těle.

Nepotkává se s ní prvně
oslovit ji rád by chtěl,
netuší však jak nejlíp by
rozhovor s ní začít měl.

Pro jednání s mladou slečnou
musí mít člověk jakýsi cit,
alespoň pokud to nechce
hned v začátku pokazit.

„Fajn, tak na ní budu koukat,
ale ne moc lačně,
třeba bude odvážnější
a sama s něčím začne.“

Jak vlak v jízdě pokračuje
a vagony sebou hází,
vypadá to,
že čekací taktika moc nevychází.

Usilovné přemýšlení,
na činy už má jen chvíli,
dříve než se však osmělí,
vlak končí svou jízdu v cíli.

„No co, zas jsem blíže cíli,
mám zkušenost, škoda jen,
že další pokus o kontakt
zkusím nejdřív za týden.