Neodcházej....

Obcházíš mě po špičkách
a na rukou mě nosíš,
něžné se na mě usmíváš
a děláš, že jsem princezna,
když mě vidíš u zrcadla,
jak se líčím
a směješ se,
když mi ujíždí nohy
a přenášíš mě přes závěje,
aby mi nebyla zima
a hřeješ mě ve svém náručí.

Děláš ze mě princeznu
a pak zase couváš zpátky
a směješ se mým strachům
a pak usínáš
a já se dívám,
jak se ze spaní usmíváš.

Říkáš mi,
že jsem slabá,
ale přesto víš,
že i já sílu mám,
ale vím,
že ty mě ochráníš
a proto ti věřím,
když jsi u mě
a chceš mě bránit.

Jsi jediný,
komu věřím,
když je kolem mě
tolik lží a zrad
a když tolik věcí zradilo,
jsi můj maják,
moje poslední stéblo trávy,
když tonu ve svých pocitech,
tak tě prosím,
abys neodcházel!