Loučíme se

s otevřeným náručím
tvým lednovým dechem
zmraženým
loučíme se
a nevím kam jít
kam nohy mě nesou
v zapomenutých místech tebe

jsi tak překrásně
černobílá
špinavá hříchy
zaprášená pocity
všech lidí
kteří kdy na tvou hruď
hlavu složili

na každém tvém kousku
na každém tvém zvuku
na každé vteřině lidského bytí
je cosi (nostalgicky)
nádherného

s touhou fénixe
se sluncem na patách
vzbudíme se zítra
do nového začátku
každá zvlášť sama za sebe
to se přeci stává

už se nikdy nesetkáme
nebudem se v sobě ztrácet
pomalým krokem
a zrychleným tepem
tak jako dnes

loučíme se
a nevím kam jít
proč nohy mě nesou
od tebe pryč

sbohem
má první
má poslední
má navždy
lásko