Barová stolice

Dívka za barem kouká,
barman jí dolévá sklenici,
Další cigaretu vkládá
mezi své rudě zbarvené rty.

Opilec pro oheň sahá
Snad aby milostivá dáma
Neseděla tu tak sama.
Nespočet takových mužů potkala, Společnosti jeho pozornost nevěnovala.

Hodiny ubíhají
Cigarety ubývají
Bar se mění v ďáblovu síni.

Dívka stále na baru sedí
Hledá rozhřešení
V přeplněném popelníku

V krátké róbě
Shořela by
Na prvním kostelním schodu.
Jinou cestu volí
Jelikož kouř ji tak vábí.

Raději strávila by noc s ďáblem nežli s andělem,
Raději hlídala by s vlkem nežli s ovčákem,
Raději růži trnitou něžli lilii nevinnou,
Raději byla by milenkou nežli manželkou oddanou.

Kousek citu nezbylo
v srdci dívky u baru,
Čeká až ji to ženatý barman
Udělá na baru.