 11.10.2016 6 1308(14) 0 |
Když je nevezmeš do dlaní, zemřou.
Když je vezmeš do dlaní,
chvějou se,
a časem
zemřou.
Když nenajdou tvé dlaně,
zkřehnou, pláčou, odcházejí.
A přece, ani dotek
neodnese slzy.
Jen probudí mráz na zádech,
husí kůži
a tetelení
na zbytek té krátké věčnosti.
Když je vezmeš do dlaní,
chvějou se,
a časem
zemřou.
Když nenajdou tvé dlaně,
zkřehnou, pláčou, odcházejí.
A přece, ani dotek
neodnese slzy.
Jen probudí mráz na zádech,
husí kůži
a tetelení
na zbytek té krátké věčnosti.
12.10.2016 - 21:30vanovaso: casa.de.locos: DDD: Díky moc za zastavení i za komentáře. Potěšily
12.10.2016 - 15:08Mně se také líbí, i když tam citim víc doteky a jejich vliv... a přece ani dotek neodnese slzy :-)) , možná trochu učesat, jak bylo zmíněno, ale super
12.10.2016 - 13:39Za mě dobré, obrázek prchavého světa, brambory mi rozhodně neevokuje.
12.10.2016 - 13:26Je taková rozcuchaná, ale asi i (nejen) tím je pro mě osobitá. Zaujala mě. Hezká slova :-)
12.10.2016 - 00:02Devils_PIMP
Lidé jsou jako brambory,
když je sníš, zemřou...
Lidé jsou jako brambory,
když je najrájíš, zemřou...
Promiň pro mě dílo bez hlubšího nápadu. Trochu nuda.
když je sníš, zemřou...
Lidé jsou jako brambory,
když je najrájíš, zemřou...
Promiň pro mě dílo bez hlubšího nápadu. Trochu nuda.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lidé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Slova jako voda
Předchozí dílo autora : Dneska bylo léto
