Dvě postavy

/I/
Mlčím...jsem sama v tichu
obrazy na stěně
stopy po milování
Kam si šel a co děláš?
že bloudíš v mém snu
vrátí se krása do náruče

Když v povzdechu
čas co líně
tiše si dovádí
Ještě čekáš?
svojí proměnu
Nebo svištění biče.

/II/
Já ze zdi sundám obrazy
a vlastně vůbec nechápu
že v tvé krajině
ta slova hoří
a brečí...vzpomínky brečí
jen lžou

déšť mění se v provazy
kočka tasí drápy poslepu
ticho v té hodině
samo se sebou hovoří
a pak že láska lečí
sny po zdi kloužou.