Střelci své vlastní Samoty....

Tuším v sobě stíny,moře se vzdouvá
zařezané do krve,křídla láme
ozvěny touhy,jen jsou známé
se lamou,na stěnách mrakodrapu
v samotách šepotu,zbloudí vlci
dychtivé tma se střílí
nemá tolik moci
věčně jak lháři...když couvá
jen zakřič to samé
Samotu světu...
co běží k cíli
do sebe se propadá
všednosti mlčí
píše do křídel
ustřihne své sny v naději
ještě se vzdalují
Nevarující
lháři
střelci své vlastní Samoty....