|
... jedna nenaplněná
|
Měla jsem ráda ty dny rozlitého slunce.
Kdy nejsladší odměnou byl mi Váš úsměv.
Často jsem pak snila,
že jednou snad půjdem ruku v ruce
cestou rovně vylitého černého asfaltu.
A nebo cestou křivolakou.
Plnou prašné hlíny, kamenů a ostruží.
Ale to je vlastně jedno.
Protože kdo nikomu nic nedal,
tomu nikdo nic nedluží.
Kdy nejsladší odměnou byl mi Váš úsměv.
Často jsem pak snila,
že jednou snad půjdem ruku v ruce
cestou rovně vylitého černého asfaltu.
A nebo cestou křivolakou.
Plnou prašné hlíny, kamenů a ostruží.
Ale to je vlastně jedno.
Protože kdo nikomu nic nedal,
tomu nikdo nic nedluží.
Čtu ji stále dokola, a přemýšlím komu byla asi opravdu určená... a líbí se mi čím dál víc...ale: když nikomu nic nedám, můžu přece ještě hodně dlužit... Ty jistě však víš proč je to psané právě tak, a to se mi na tvorbě jako takové líbí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Povzdech : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Doufání
Předchozí dílo autora : Zlatá rybka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Tonda [17], Jašterička [13], Aru [10], Eminem06 [6], Mayaja [4]» řekli o sobě
milancholik řekl o Sokolička :Jedna z prvních, kteří mě tu svými díly zaujaly. A zájem o její díla i ji samotnou trvá... Osoba, které se můžu svěřit se vším, jedna z múz.. Nikdy jsem nečekal, že bych mohl někoho tak skvělého poznat přes internet. Moc si ji vážím.

