|
- - -
 31.05.2016 7 741(9) 0 |
někdy si napíšeme
svoje já rozdrobíme do slov
promícháme je se vzduchem
aby tolik nevážila
někdy si zavoláme
svoje hlasy přesypeme do tónů
nahrajeme je do vyzvánění
aby méně vyslovily
někdy se sejdeme
svoje postavy zapleteme do davu
projdeme po druhé straně ulice
abychom se nepotkali
svoje já rozdrobíme do slov
promícháme je se vzduchem
aby tolik nevážila
někdy si zavoláme
svoje hlasy přesypeme do tónů
nahrajeme je do vyzvánění
aby méně vyslovily
někdy se sejdeme
svoje postavy zapleteme do davu
projdeme po druhé straně ulice
abychom se nepotkali
01.06.2016 - 13:17Amelie M.: Dík. Ale já do kosmu na výlety chodím ráda, tak to občas vydrž. :-))
31.05.2016 - 14:48Nikytu: Díky za zastávku. Musím teda říct, že ten vtípek mě dostal. :-)) Bohužel je ale taky odraz životní reality.
31.05.2016 - 14:08Velmi dobře řečeno... Také mi připadá, že lidé čím dál tím méně spolu komunikují přímo. Škoda.
A teď z trošku jiného soudku přidám jeden fórek:
Dříve k sobě lidé měli blíž... Museli. Zbraně neměli takový dosah. :o)
A teď z trošku jiného soudku přidám jeden fórek:
Dříve k sobě lidé měli blíž... Museli. Zbraně neměli takový dosah. :o)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jistoty míjení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Okolnosti
Předchozí dílo autora : Schovávaná
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
