Procitnutí

Při vzpomínce na ovocné háje
číší ze mne listopad
závany větrů
v mé duši tančí napořád.

Hrozny co měnily oblohu
modraly do azuru
peřeje mraků
jež zpívaly na hudbu.

Praskání přírody v krbu
sladilo jinou frekvenci
obraz nektarových západů
přírody svěřenci.

V mém srdci však
nitě polopravd
na žádném místě
nezůstanem napořád...