 01.01.2016 1 1100(12) 0 |
Někdy jen tiše strnu
obrazem světel v duši
vzpomenu na šum kytar
co v rytmu ohně ladily studánky
Broskvově pokryté dálky
rozšlehány větrem k pólům
věru známe cesty
co zapřísáhl bych
že změnily směr.
Tuláky v jahodových obzorech
naše duše sají barvu
barvu rozkvetlé oblohy
co zrcadlí na očích
tak tiše v duši...
obrazem světel v duši
vzpomenu na šum kytar
co v rytmu ohně ladily studánky
Broskvově pokryté dálky
rozšlehány větrem k pólům
věru známe cesty
co zapřísáhl bych
že změnily směr.
Tuláky v jahodových obzorech
naše duše sají barvu
barvu rozkvetlé oblohy
co zrcadlí na očích
tak tiše v duši...
01.01.2016 - 12:10No jo, Březina tam měl větry OD pólů... zřejmě se od roku 1897 změnily nejen cesty ale i převládající proudění.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Paprsky duše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Procitnutí
Předchozí dílo autora : Život v očích
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
vacko [14], ukrytá v máku [3]» řekli o sobě
Mitzi řekla o veronika :Neznám ji osobně, ale podle toho, co se dá vyčíst z její tvorby je to mimořádný člověk. Veroničina práce se dá rozdělit do dvou kategorií - skvělá a ještě lepší^^
