Homo Homini Lupus Est

Dotek nočního boha pálí,
ve tvář ryje rány.
Duch křičí z hvězdné dáli.
Vůně potravy nos zmámí!
Trní?


Nepřítel sobě sám.
Vrahem se být zdám.
Pudy schvácen a ovládán.
Bytost v mém těle nepoznám!
Kdo jsi!?


Tesáky ve tváři?
Drápy jenž utváří,
stopy! V úplňku záři.
Rudě se odráží.
Krví!


Ulehá nad ránem
Neznám mně člověk
Na místě onom
Budím se - V jámě lvově
Prosím!


Potrhaný háv, v obličeji krev
zděšen nad sebou sám, propukám v řev.

Holeň levou zdobí mi šíp!
Kletba vyřčena měla býti vtip!?

In nomine patris Lupus!
S dýkou v srdci oddávám se - Supům.