Skla

Němé skulinky bran
pokryté bublinkami
zpěněných snů
co druhou sekundu padají
pod tíhou tupých ran.

Rozpadám se v kulatosti slz
zaslepena ranní rosou
oděná mlhou upřímnosti
a všechna bolest kutálí se po polích
ukrytých pod závojem dní.

Za rozsáhlými skly
mlží se mi sny
a myšlenka na tvé oči
jež kdysi byly mé
pomalu, dravě ničí.

Splýváš v odrazu listí.
Ty a on.
Jeden velký vzdech.