chvíle osamění

Dobře znáš ty chvíle osamění
když do smíchu ti není
vše kolem se kroutí a mění
Znáš to když tě nic nerozveselí
a ty ležíš a přemýšlíš v posteli

V hlavě máš stvůry co tě užírají
z každého rohu se na tebe dívají
ty nemůžeš je dostat z hlavy
přepadají tě depresivní stavy

To se stává když srdce bolí
připadáš si jako chorý
a lidé co máš kolem sebe
říkají ti co ti zase jebe

A ty padáš níž a níž
máš chut zařvat z plných plic
depresivní nálady se zbavit
stvůry co máš v sobě zabít

Doufáš že bude zase líp
nechceš další přátelé ztratit
a ani už se nechceš dál trápit
to co se stalo zase přebolí
až ty ledy v tobě povolí.