Vznáším se ve stínu

Vznáším se uprostřed vlastního stínu
chci vykrást tuhle bezednou hodinu
zavřít oči a plakat uvnitř sebe
vše je najednou bezejmenné.

Nebaví mě se smát slunci do tváře
jeho zář jen polyká mé uhaslé plamínky
měním se v pískovcový sloup
po němž stékají mé budoucí slzy.

Nohy bosé v trávě a mravenci co šustí v listí
jen já jsem asi ten
co za šerého temna v popraskaných jizvách cest
nikoho nikdy neopustí.
A proto asi...
Vznáším se v osiřelosti.