19.09.2015
17
1109 (15)
Snad pro každou lidskou bytost
strašákem je
samota...
Po záchranném laně touží,
na jehož konci se naděje
třepotá.

Věz, že ONA je vždy nejblíž,
stále s tebou
chodívá...
Tvá podstata, tvoje duše,
božská jiskra
bázlivá...

***

Navždy zůstaň sama sobě
přítelkyní, oporou,
aby život zdál se tobě
dětsky prožívanou hrou...

Ze sbírky: Slova moudrého JÁ
 21.09.2015 23:55
Hezké sdělení. Je těžko být vždy sobě přítelem tomu, kdo samotou jde každým dnem,chce to hodně sil.
 21.09.2015 00:36
Lenča: Většina lidí by se ani do ničeho nutit nedala! Všichni mají své špatné dny, v dnešní době jich je o něco víc, ale je třeba jít dál! A to je těžší, když si to neumíme nejdříve ujasnit sami v sobě. Někdo se vzteká, jiný pláče, někdo se stává filozofem. Občas je třeba dát lidem příklad, předhodit myšlenku, i když ne všichni hned pochopí...:-)))
 20.09.2015 19:50
 Zamila
Jo, já chápu, že pro Tebe je kolikrát spíš důležitější sdělení než forma :-) V pohodě :-)
 20.09.2015 19:23
štiler: Děkuji :)
 20.09.2015 19:22
Zamila: Přiznám se, že jsem o tomhle díle docela pochybovala. Ale přesto jsem měla pocit, že je v ní sděleno to, co jsem chtěla. Ještě že netrvám ve všem na dokonalosti :D
Díky za koment a ahoooj příště :)
 20.09.2015 19:20
A42: děkuji :)
 20.09.2015 19:20
ŽblaBuňka: Děkuji, to mě moc těší :)
 20.09.2015 19:20
vanovaso: díky :) Mně to taky vždycky nejde, ale důležité je, nevzdávat to, ne? .)
 20.09.2015 19:19
shane: Já snad ani moc neburcuju, nedokážu lidi do něčeho nutit. Jen prostě píšu to, co bych poradila sama sobě. A špatnou náladu taky mívám, není se za co stydět, u lidí je to prostě "normální" :D
Díky za tvé komenty :)
 20.09.2015 13:58
pěkné
 20.09.2015 12:49
 Zamila
Uf, bohužel jedna z Tvých nejkrkolomnějších básní ... Míváš přitom kolikrát dost dobré rýmy, obsah i rytmiku. Tak zase příště :-)
 20.09.2015 11:24
A42: Ale ano, vím to! S jedním se potkávám při holení, s jinou třeba na těchto stránkách..:-p
.Přeji si jen aby nás bylo stále víc a víc! :-)))))))))

Ač třeba není na chleba,
usmívat se je potřeba,
když k zemi stlačí Tě Tvůj kříž,
Ty povstaň zas, vždyť dobře víš,

že břemena míň tíží ty,
kdož obratně je umí nést,
co nekrčí se u cesty
a zatnou zuby, zatnou pěst,

pak dále pevným krokem již
kráčí tam, kde je jejich cíl,
méně člověka kříž,
když nad slabostí zvítězil...
 20.09.2015 10:53
 A42
shane: Myslím, že víš, že se takoví najdou. Jen je občas nevidíme. Ono je asi to v každém nějak namícháno.
 20.09.2015 10:49
 A42
Hezky vystiženo.
 19.09.2015 20:38
můj osobní pocit - příjemno
 19.09.2015 11:32
Krásná... ale nějak mi to vždy nejde... ;-( díky za naději ...
 19.09.2015 11:21
A já, naiva, si myslel, že jsem poslední blázen, co se občas snaží usmívat a kázat pohodu a optimismus /i když i já mám spoustu "svých"dnů, kdy mysl tone ve stínech/...Hezky burcuješ! Snad když nás bude víc, vytratí se odtud občasná špatná nálada...:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.