čtyři bílé stěny

Můry co ti lítají kolem hlavy
přepadají tě ty podivné stavy
krvavé nápisy vidíš na zdech
už nemáš chut ani na sex
na rukou jizvy co bolí
modřiny na zádech od toho jak tě mlátily holí
celý dny a noci sedíš v koutě
všechny lidé kolem štvou tě

Potom otevřou se dveře
konečně nastal čas večeře
potom znovu propadáš se do samoty
mezi čtyřmi bílými zdmi
někdy si i spoutaný v okovech
tak je to už několik let
dohnali tě sem problémy a dluhy
lidé se k tobě chovali jako kurvy
potom přišel jeden den zkrat
v ten den sis dal šach mat
Pomstil si se těm co tě celý život mučili
jejich těla pak v domě tři dny leželi

potom tě vypatráli
na nic se neptali
hned tě zbičovali
ubližovat to lidé prostě milovali
potom přišel verdikt
že za to nemůžeš že si schizofrenik
i když v mládí si chtěl být biochemik
musíš nastoupit léčbu ustavní
možná na mnoho let a možná jen na pár dní
máš pocit že ti tady z toho hrábne
už se těšíš až na tebe smrt šáhne

zavřený si skoro dvacet let
kolikrát si se již pokoušel o útěk
tak jako kdysi kájinek
objevil by ses na hlavní straně novinek
můžeš křičet a řvát že si nevinný
tvý stavy jsou tak podivný
nemůžeš za to jak si se narodil
a už od mala ze svojí hlavou marodil