Melodie života

Zamila: Děkuji za názor a radu, vážím si toho. Uvidím jestli z toho udělám prózu :)

Dear.K: Tvá verze je mnohem lepší :) a ano skoro vždy si něčí názory beru k srdci. Tato báseň je tři roky stará kdy mi bylo patnáct let a napsala jsem to chvíli po úmrtí mé babičky a tak jsem neuvažovala s čistou hlavou, ale s hlavou otřesenou smutkem.

Srdce v rytmu pohybů bijící.
Výdech, nádech, hruď sršící.
Jak by hudebním nástrojem,
jenž v onen jediný den,
Přestane libou melodii života.
Hráti - doslova!

Je to ode mne mrzká opováženost, věru jsem bestií, když přetvářím tvá slova.

Já si myslím, že jsi v poezii nenašla onu vyváženost mezi myšlenkou a slovem, neb ta báseň působí hodně hole. Nevtáhne do čtení. Ale to přijde, vezmeš-li si názory kolemjdoucích kritiků k srdci. :0) A já se na to vskutku těším.

Vypadá to jako citát, ale není to citát ;-) Chtělo by to nějakou objevnou a hlubokou myšlenku. Nebo z toho udělat úvahu a rozvést to do prózy ... Nebo z toho udělat prózu a rozvést to do úvahy :-D ;-)