Duše houslí

Mistře, Vaše housle hrají krásně. V jejich duši je i kus Vašeho srdce. :-)
Líbí se mi moc.

Tom Cortés: ano, ale fantazie nám umožňuje to vnímat i obráceně :)

ioreth: Jooo? To se divím. Ona je to jen vyjádřená práce mistra houslaře, jako kdyby jeho housle byly jeho milenky.

ta je naprosto přenádherná. pro mě zatím jedna z tvých nejlepších. má nápad a prostor pro fantazii, jemnost a ladnost.

Pokud housle krásně hrají,
tajemství své vykecají,
když do hry vloží tělo duši,
tehdy jim to nejvíc sluší.
(jinak se ti povedlo hezké dílko)

koiška: Tak tak :)

"Říkáš duše houslová,
to je krása hotová,
co proti ní duše dívčí.
Z houslí pěkné tóny vzklíčí." :)

Tom Cortés: Plzeňačka ! :-) Pár piv, to je u nás normálka :-) To se to pak hraje veřejně na klavír docela samo ;-) Spíš jsem dneska celá taková utahaná ... intelektuálně :-)

Zamila: Alko-holka!

Tom Cortés: Já vim :-D Ale po včerejšim autorskym čtení poezie a následný zpívaný u piva nejsem dneska asi moc bystrej posluchač ;-)

Zamila: A já to ještě nazvu "Duše houslí" :D

Tom Cortés: Jo, takhle :-) O týhle duši vim, zbytek ne, no, dobře zametaforizováno ;-) I na těch dalších 10 čtenářů ;-) Asi mě tam dycky matou ty Tvoje ženský ;-)

Zamila: Je to báseň o jednom rituálu, co se léta provozoval (a někde ještě provozuje) u výroby houslí. Housle mají takovou dřevěnou část uvnitř, které se říká "duše" a podle jejího umístění se mění i zvuk.
Dříve platilo, že pracovníci obchodu vyřezali kus pod mistrovým vedením a potom opustili místnost a mistr sám umístil "duši", aby to obyčejní pracovníci neviděli.

No, počkej, jak můžeš něčí duši ukrýt v jeho tělu ? ;-) Poslední strofa je fajn, ale míváš mnohem silnější kousky :-) Bez rýmů typu: "duši-tušíš" ;-) /No, konečně Tě nemusim pořád jenom chválit :-D ;-) /