|
...
 27.07.2015 0 893(6) 0 |
Řeším všednost,ve snu se drápu
na svou horu vysněnou
sotva to chápu
svou unavenou proměnou
Myšlenky do útrob táhnou
jen větu pravdy Nepřiznám
kam hříchy zahnou
to vím já sám.
na svou horu vysněnou
sotva to chápu
svou unavenou proměnou
Myšlenky do útrob táhnou
jen větu pravdy Nepřiznám
kam hříchy zahnou
to vím já sám.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
To vím já sám : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tiše víš....
Předchozí dílo autora : Pozdravy z hospody na Věčnosti
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
pocitová [18], elliiisska [18], maksym26 [15], milaren [15], Juřina [14], marion98 [9], Olina1111 [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
