|
Inšpiráciu pre túto krátku poviedku som čerpala z vlastného života.
 22.07.2015 0 977(4) 0 |
"Nikdy som si nemyslel, že by si sa mi mohla páčiť," začal Noah. Dlhšiu dobu sa snažil zaujať jedno dievča, Hesiah, lenže nevedel ako. Teraz pred ním stála, dopoludňajšie jarné slnko spôsobilo, že jej plavé vlasy nádherne žiarili. Stačilo, že tam stála a mračila sa, ruky mala prekrížené a stále vyzerala ako bohyňa.
"Noah," prerušila ho. Musela sa nadýchnuť, privrieť oči a narátať do 16. Vždy rátala do 16. Malo to symboliku, keď bola mladá, idealizovala si tento vek. Teraz, keď ho dovŕšila, ho neznášala. A malo to jedinú príčinu. Jej otec bol zviera, odkedy im umrela matka.
"Nechcem mať s tebou nič spoločné," povedala chlapcovi, ktorého milovala. Musela pripustiť, že to znelo zvláštne. Noahovi poklesli plecia a prudko sa nadýchol. Hesiah pokračovala.
"Neľúbim ťa a asi ťa nikdy ľúbiť nebudem. Nie je mi to ľúto. Teraz choď a nechaj ma tak," zakončila teatrálne a pobrala sa preč, do domu. Hesiah nikdy nehovorila, že ide domov. Domov je miesto, kde máte srdce, rodinu, lásku. Ona ide do domu, špinavého a ošarpaného, kde ju čaká jej opitý otec, či skôr tyran.
Vchodové dvere zavrela čo najtichšie to šlo, ale aj tak ju začul a spustil príval nadávok.
Pre toto Hesiah nedokázala priznať nejakému chlapcovi. Muž, ktorý mal byť jej vzorom, jej hrdinom, jej všetkým, ju sklamal a zanechal neporiadok a špinu v jej duši. Noaha ľúbila, ale nedokázala si pripustiť, že si jeho lásku zaslúži. Preto len zas privrela oči, napočítala do 16 a pukla si prsty na rukách.
"Som doma, otec."
Myslela tým domov, ktorý nikdy nemala.
"Noah," prerušila ho. Musela sa nadýchnuť, privrieť oči a narátať do 16. Vždy rátala do 16. Malo to symboliku, keď bola mladá, idealizovala si tento vek. Teraz, keď ho dovŕšila, ho neznášala. A malo to jedinú príčinu. Jej otec bol zviera, odkedy im umrela matka.
"Nechcem mať s tebou nič spoločné," povedala chlapcovi, ktorého milovala. Musela pripustiť, že to znelo zvláštne. Noahovi poklesli plecia a prudko sa nadýchol. Hesiah pokračovala.
"Neľúbim ťa a asi ťa nikdy ľúbiť nebudem. Nie je mi to ľúto. Teraz choď a nechaj ma tak," zakončila teatrálne a pobrala sa preč, do domu. Hesiah nikdy nehovorila, že ide domov. Domov je miesto, kde máte srdce, rodinu, lásku. Ona ide do domu, špinavého a ošarpaného, kde ju čaká jej opitý otec, či skôr tyran.
Vchodové dvere zavrela čo najtichšie to šlo, ale aj tak ju začul a spustil príval nadávok.
Pre toto Hesiah nedokázala priznať nejakému chlapcovi. Muž, ktorý mal byť jej vzorom, jej hrdinom, jej všetkým, ju sklamal a zanechal neporiadok a špinu v jej duši. Noaha ľúbila, ale nedokázala si pripustiť, že si jeho lásku zaslúži. Preto len zas privrela oči, napočítala do 16 a pukla si prsty na rukách.
"Som doma, otec."
Myslela tým domov, ktorý nikdy nemala.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dom nie je domov : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Kúzlo domu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lorraine [18], Sari [18], Pejda3 [18], bea.mai [18], Pišák [18], Laura Eleonora [18], CassiusRomarius [14], Sucháč [13], slunceblunce [10]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
