 14.05.2015 1 984(6) 0 |
Na žebříčku hodnot, až na té nejvyšší,
mám to, čemu nikdo nerozumí.
Jsem v eskapádách života protřelý smolař,
elektrickým šokem probuzený mechanik snů.
Zabořil jsem ruce do světa a nic se nestalo,
popuzen, znechucen prosím magickou temnotu
o kousek pochopení mého žluklého Já.
Jsem vosk, co hoří jasným plamenem zítřka,
který ze svíčky na hrob vylil se na konci dne.
Život v pastelových barvách si maluji,
ač neumím, jsem optimista a smrti se nebojím.
Teď už jen čekám, jestli smiluje se osud
a doufám, že hluk léta neumlkl napořád.
mám to, čemu nikdo nerozumí.
Jsem v eskapádách života protřelý smolař,
elektrickým šokem probuzený mechanik snů.
Zabořil jsem ruce do světa a nic se nestalo,
popuzen, znechucen prosím magickou temnotu
o kousek pochopení mého žluklého Já.
Jsem vosk, co hoří jasným plamenem zítřka,
který ze svíčky na hrob vylil se na konci dne.
Život v pastelových barvách si maluji,
ač neumím, jsem optimista a smrti se nebojím.
Teď už jen čekám, jestli smiluje se osud
a doufám, že hluk léta neumlkl napořád.
Ze sbírek: 
15.05.2015 - 22:21Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Něco jako Já : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bolí být sám
Předchozí dílo autora : A jaro zimu …
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
