Něco jako Já

Na žebříčku hodnot, až na té nejvyšší,
mám to, čemu nikdo nerozumí.
Jsem v eskapádách života protřelý smolař,
elektrickým šokem probuzený mechanik snů.
Zabořil jsem ruce do světa a nic se nestalo,
popuzen, znechucen prosím magickou temnotu
o kousek pochopení mého žluklého Já.
Jsem vosk, co hoří jasným plamenem zítřka,
který ze svíčky na hrob vylil se na konci dne.
Život v pastelových barvách si maluji,
ač neumím, jsem optimista a smrti se nebojím.
Teď už jen čekám, jestli smiluje se osud
a doufám, že hluk léta neumlkl napořád.