Amor ut lacrima: oculis oritur, in pectus cadit

Cosi
v oku
se zalesklo
/snad slza měňavá
kanálky svými protekla
konečně zvesela/

Láska ?

Sluší ti to
/dlouho jsem nevěděla
že to znamená:
chci tě/

A padá dolů
/ta slza /
/ta láska/
pohledem vášnivým
/přes vzedmuté plíce
-co nemůžou vydechnout-
přehlcené vírem znovunalezených slov /
rovnou do středu srdce

a to se rozbušilo
rytmem zběsilým
a hledá vhodný rým
jak je navyklé

však nerozum zahnal básníka
rýmy jsou poztrácené
protože zbytečné jsou v tuto chvli
vždyť poezií právě žiji

jsem dnes
dneškem tvým
jsem tvoje realita
však možná sním

co já vím...

jak lehce se v očích tvých rozpustím
/rozpouštím/
a kanu jako slza
kéž do tvého srdce končící v nekonečnu
bych vklouzla
a tys mě přijal tepem svým
a ve svých komorách mě zahřál
a ve svých síních pohostil
a už mě tepnou svou ven nepustil
celou mě v sobě rozpustil
abych se do své temné krajiny
již nevrátila

a zítra
co bude zítra
kdo ví...
/pondělí/

/cítím v srdci tvé teplé slzy
tvoji lásku
tvoji něhu
co dnešní noc mě jistojistě neomrzí /

zda-li
se vrátí Múzy
při rozednění ...

však zůstaneš-li ty
Múzy ať klidně odletí...