City navíc

rozuním

Zamila: Ano, ano, nuancí, opravuji, děkuji :-)

"Nuancí" ;-) Jinak hodně pocitová, ale pro mě nějak na úkor formy, no ...

Amelie M.: Já nevím, mám pocit, že život mě klame, život je má láska a jsem z něho občas zklamaná, ale pak naberu dech ...a zase chvíli táhnu tíhu ... :-)))))) no tíhu zajímavého života.

A tak to bude, dokud naposledy nevydechnu.

ta mi úplně unikla taron.. jak to?!

líbí se mi ty pocity, co z ní tryskají.. akorát si tak říkám, jestli je to opravdu v té pravé kategorii, je to vlastně o životě tak obecně.. hezké..

děkuji, děkuji všem :-)

taron: Je nádherná, hoci smutná, no boľavo pravdivá zároveň. Veľmi dobre Ti rozumiem a je mi ľúto, že trpíš. Objímam Ťa na diaľku, možno to zmierni utrpenie aspoň trošku... ;)

taron: Mluvíš mi z duše... Soucítím, objímám.

taron:
Proč říkáš: Stále učit se?
Vždyť to přec' nazpaměť už znáš,
tak není třeba mučit se,
pod kůži už to máš...:-)

Děkuji.

Citlivost je zpočátku prokletí, které můžeme proměnit v dar :) Řídím se slovy: "Zraní mě pouze to, co sama dovolím..."
Krásná, silná báseň .)

Nesmutni, skoro mě ta básnička dojala a vím, že nejvíc ze všeho by bylo příjemné pevné obětí a slůvka mám tě rád, opakovaná pořád dokola, aby ta dušička, ta bolavá duše byla zklidněná a hýčkaná jako v bavlnce, někdy asi očekáváme od okolí více než je nám schopno dát, tohle je přesně ta báseň psaná srdcem, bolavým rozervaným srdcem básníka nepochopeného, básníka který je tak chorobně citlivý

Těmi city je to protkáno opravdu pěkně, to musím uznat. Na můj vkus by ale určitě neuškodily rýmy, bez kterých to pro mne prostě není opravdová báseň.

Kdo přestal cítit, neslyší srdce druhého,potom zraňuje sebe i ostatní...Smutná a bolavá úvaha.

kdo necítí ,jakoby žil napůl - ten s vnímáním citlivým žije život co sakra bolí .. smutná úvaha - hezky napsaná )

protože vnímat a cítit= žít, a to přece chceme... líbí se mi... rozumím jí...