|
Psáno těžkým hrotem
 03.04.2008 3 1288(25) 0 |
Uctít smrt
jak počátek (konce?)
a pokračovat
dál, jen dál.
Neposlouchat
co můry radí.
Nezkoušet
co snad ti vadí.
A do setmělého ticha
chtěl bych ti přivést
/jako oběť/
duchy zemřelých,
abs věděla,
co jsem zač.
Neboj, ach neboj.
Oni ti neublíží.
Jen se dívej
/poslepu to půjde špatně/
na tu krásu.
A spolu s nimi
/nikdy bys nemohla sama/
vzhlédni vzhůru.
Ty víš, co se to třpytí.
Náhrobek a dvě
rudé růže.
jak počátek (konce?)
a pokračovat
dál, jen dál.
Neposlouchat
co můry radí.
Nezkoušet
co snad ti vadí.
A do setmělého ticha
chtěl bych ti přivést
/jako oběť/
duchy zemřelých,
abs věděla,
co jsem zač.
Neboj, ach neboj.
Oni ti neublíží.
Jen se dívej
/poslepu to půjde špatně/
na tu krásu.
A spolu s nimi
/nikdy bys nemohla sama/
vzhlédni vzhůru.
Ty víš, co se to třpytí.
Náhrobek a dvě
rudé růže.
07.04.2008 - 18:03
Černé vědomí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Smrt 1. část
Předchozí dílo autora : Božskost Tebe
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
SSS» narozeniny
Notreal [13], melody [16], Mitochondrie [16], Awkward [14], zdenof [13], Zdarec [10], Martin Jelínek [9], hlahlo [3]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
