|
Psáno těžkým hrotem
|
Uctít smrt
jak počátek (konce?)
a pokračovat
dál, jen dál.
Neposlouchat
co můry radí.
Nezkoušet
co snad ti vadí.
A do setmělého ticha
chtěl bych ti přivést
/jako oběť/
duchy zemřelých,
abs věděla,
co jsem zač.
Neboj, ach neboj.
Oni ti neublíží.
Jen se dívej
/poslepu to půjde špatně/
na tu krásu.
A spolu s nimi
/nikdy bys nemohla sama/
vzhlédni vzhůru.
Ty víš, co se to třpytí.
Náhrobek a dvě
rudé růže.
jak počátek (konce?)
a pokračovat
dál, jen dál.
Neposlouchat
co můry radí.
Nezkoušet
co snad ti vadí.
A do setmělého ticha
chtěl bych ti přivést
/jako oběť/
duchy zemřelých,
abs věděla,
co jsem zač.
Neboj, ach neboj.
Oni ti neublíží.
Jen se dívej
/poslepu to půjde špatně/
na tu krásu.
A spolu s nimi
/nikdy bys nemohla sama/
vzhlédni vzhůru.
Ty víš, co se to třpytí.
Náhrobek a dvě
rudé růže.
Černé vědomí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Smrt 1. část
Předchozí dílo autora : Božskost Tebe

